Existuje nespočet činitelů, které ovlivňují percepci určitého filmu u konzumenta ještě dříve, než se dostane k jeho samotné projekci. V prvé řadě už oficiální oznámení o vzniku filmu, ve kterém jsou uvedená jména zainteresovaných osob a načrtnuta synopse , vzbuzuje v potenciálním divákovi jistá očekávání, ať už se vztahují k postavě režiséra, autora scénáře, či k pozitivním ohlasům na literární předlohu (např. série Pán prstenů, ad.). V období mezi započetím produkce a konečným uvedením do kin bývají uvolňovány různé propagační materiály, jejichž největší živnou půdu už dlouhodobě představuje internet (artworky, postery, trailery, reportáže z natáčení, atd.), a právě tento informační tok dává divákovým představám o projektu čím dál tím jasnější kontury, na jejichž základě se potenciální konzument rozhoduje, zda se jedná o dílo hodné jeho pozornosti. Následují reference z testovacích projekcí, oficiální vyjádření tvůrců a první kritiky, na jejich základě očekávání budoucích diváků buď stoupají, či klesají. Je nepochybné, že určitá divácká očekávání formovaná na základě výše zmíněného mají nepochybný vliv na výsledný filmový zážitek – příkladem budiž rozporuplné reakce na Vesnici M. Night Shyamalana, kterou reklama prezentovala jako horor, což je žánr, ke kterém měl film ve své celkové podobě poměrně daleko.
Film Monsters Garetha Edwardse je nízkorozpočtovým nezávislým filmem, který jakožto mnoho dalších zkoušel štěstí na filmovém festivalu, kde by se v případě úspěchu mohl dostat do širší distribuční sítě. Úspěchu se vskutku dočkal a pozitivní festivalové ohlasy byly spolu s trailerem tím hlavním, co upozornilo širší diváckou obec na tento film. Samotný název filmu budí dojem béčkové podívané, kde se to bude hemžit všemožnými monstry, čemuž napomáhala i zveřejněná synopse uvádějící, že se jedná o film, v němž „dva lidé putují skrze Mexiko zamořené nebezpečnými mimozemskými stvůrami“. Pozitivní kritiky zároveň dávaly najevo, že se nebude jednat o „pouhé béčko“ určené pro fanoušky žánru sci-fi, potažmo hororu, čímž se film Monsters okamžitě zapsal do podvědomí diváků jakožto malá událost hodna pozornosti. Po uvedení do běžné distribuce byl film však přijat značně rozpačitě, čemuž nasvědčuje 60% pozitivních z celkových 72 recenzí na serveru RottenTomatoes, průměrné hodnocení 6.6/10 na americké filmové databázi IMDB a v průměru 60% na Česko-Slovenské filmové databázi, přičemž nemálo uživatelů neváhalo dát filmu nejnižší možné hodnocení. Takové výsledky jsou v rozporu s počátečním nadšením, kdy se o filmu ještě téměř nic nevědělo, a já nepochybuji, že za pozdější negativní reakce mohou právě nesprávná divácká očekávání utvořená na základě zavádějícího názvu a nepříliš konkrétní synopse, neboť obojí slibovalo žánrovou podívanou, kterou Monsters ve výsledku prostě nenabízejí.
Je pravda, že fikční svět tohoto filmu ona monstra opravdu obývají a postavy o nich často hovoří, ve filmu se však objevují poskrovnu, žánrovou funkci naplňují jen ve dvou nebo třech scénách a po většinu stopáže představují jen tušenou hrozbu, než aby byla vyobrazována explicitně a přímo zasahovala do děje. V žánrovém filmu monstra fungují jakožto hrozba pro hrdiny, což platí i pro tento film, avšak jejich působnost je zde značně omezena a místo hlavních činitelů zde figurují spíše jako pouhé články z celkového obrazu fikčního světa – stejně jako např. vědomí o zabíjejí delfínů v Japonsku dotváří naši představu o tamní kultuře, tak i existence monster ve fiktivním Mexiku představuje pouhý výřez z celku. Při pouti Japonskem můžete narazit na rybáře mordující inteligentní vodní savce, ale pokud se s nimi nepustíte do křížku, zůstávají pro vás jen vizuální „atrakcí“, což je i případ existence monster v tomto filmu. Nutno dodat, že tímto přirovnáním nezaujímám žádný osobní postoj k situaci v Japonsku a účelem předešlých řádků není prvoplánové či dokonce provokativní přirovnání japonských rybářů k „monstrům“ – jedná se čistě o nezaujatý příklad odkazující na národnostní fakta.
S přístupem k monstrům souvisí i povolání hlavní postavy a s tím spojený koncept celého díla. Andrew je fotograf, který má za úkol dopravit dceru svého zaměstnavatele z „infikovaného“ Mexika zpět do Ameriky, přičemž plány na původně zamýšlenou bezproblémovou cestu ztroskotají a dvojice je nucena podniknout nesrovnatelně nebezpečnější pouť skrze zónu, kde se volně pohybují monstra. Andrew je dokumentarista a musí podniknout cestu skrze specifické území - film rezignuje na vyprávění uceleného příběhu založeného na kauzalitě a místo toho se přibližuje formě epizodického cestopisu – jakoby neexistoval odosobnělý vypravěč třídící události ve filmu na ty důležité pro příběh a na ty, které není nutné ukazovat, neboť nijak neposouvají vyprávění kupředu. Místo toho sledujeme dění, jako bychom byli členy Andrewova dokumentaristického štábu zobrazujícího fiktivní Mexiko ve vší své všednosti a přirozenosti. V hollywoodském filmu bychom byli svědky útoku monster na vrtulník nebo rovnou na celé město, zde vidíme už jen zdemolovaný vrak a trosky, což přidává filmu na uvěřitelnosti (v rámci mezí), neboť chybí onen scenáristický konstrukt, kdy se hrdinové vždy „náhodou“ dostanou do centra dramatického dění, aby to měl divák vše tzv. z první ruky. Samozřejmě byl tento přístup zvolen i z hlediska úspor, neboť film stál pouhých 15 000 dolarů, což je na dnešní poměry nevídaná částka a za takovou sumu se v Hollywoodu nenatočí ani ta jedna akční scéna, natož pak celý film. Při pohledu na některé scenérie či trikově náročnější scény zůstává rozum stát nad tím, jak dobře vzhledem k rozpočtu Monsters vypadají a člověk začne pochybovat o šetrnosti hollywoodských studií.
Film Monsters je, jak již bylo řečeno, fiktivním cestopisem, ale zároveň věnuje velký prostor i ústřední dvojici a jejich pomalu se budujícímu vztahu v duchu konverzačních dramat. Trochu nadneseně by se dal tento film přirovnat k filmům Před úsvitem a Před soumrakem Richarda Linklatera, především pak tedy k druhému jmenovanému, kde se muž a žena procházejí po Paříži a rozmlouvají o všem možném. Monsters se sice nemohou pyšnit tak kvalitními dialogy jako Linklaterova konverzační série a jsou více konstruované, ale jistá podobnost tu bezpochyby je. Jak Andrew, tak i Samantha mají své osobní problémy, které postupně odhalují s narůstajícími vzájemnými sympatiemi a film funguje dobře i v této osobní rovině, i když nepřináší nic nového. Při vyprávění divák neustále zaujímá hledisko hlavních postav – např. ve scéně, kdy se dvojice plaví po řece, se za kopcem odehrává konflikt mezi armádou a monstry, přičemž veškerá akce nám zůstává ukryta a jediné, co vidíme, jsou záblesky výbuchů promítávající se do oblohy nad kopcem. V tomto ohledu se Monsters podobají Spielbergově Válce světů, kde jsme také nemohli nahlédnout na nepochybně masivní konflikt, neboť postavy nevylezly na vrchol kopce, za kterým se vše odehrávalo a raději utekly do bezpečí. Takovýto přístup je v přímém rozporu s klasickým pojetím letních blockbusterů, v nichž je každá záminka k vyobrazení nějaké divácky vděčné atrakce bez váhání využita.
Režisér Gareth Edwards prakticky ještě více prohlubuje koncept, kterého užil Frank Darabont v Mlze, kde béčková zápletka o zrůdách schovaných ve všudypřítomném mlžném oparu sloužila jako kostra pro působivou psychologickou studii jedinců v mezních situacích. Jen v Monsters je místo psychoanalýzy hlavním cílem uvěřitelné vykreslení fikčního světa v duchu: „jak by to vypadalo, kdybychom se museli dělit o náš svět s tvory mimozemského původu“, přičemž zde nakonec nejde o žánrový film obohacený o nezvyklé prvky, nýbrž o indie film obohacený o prvky žánrové.
Vzhledem k výše zmíněnému lze chápat rozhořčení některých diváků, kteří se v souvislosti s názvem filmu těšili na něco zcela jiného, zároveň je však třeba být shovívavý k tvůrcům a tolerovat jejich osobitou vizi, která filmový svět obohacuje nepochybně více než další žánrový destilát naplňující zaběhlé konvence. Monsters sice nejsou bezchybným filmem, avšak jako alternativa k předvídatelným hollywoodských produktům slouží velmi dobře. Nadšené reakce rozhodně nejsou nemístné, ale na druhou stranu i ony zdrcující kritiky jsou vzhledem k „nediváckosti“ celého filmu docela pochopitelné.
Žádné komentáře:
Okomentovat