Žánr životopisného filmu patří v Hollywoodu mezi ty nejpředvídatelnější produkty, které představují především příležitost pro výraznou hereckou kreaci a šanci vyhrát nějakou tu zlatou sošku. K výraznější progresi v tomto žánru téměř nedochází, jen jsou opisovány ověřené šablony – vyobrazení stěžejních okamžiků hlavní postavy, skrze něž je před divákovým zrakem formován její charakter, žádné výrazné formální exhibice, které by mohly zastínit herectví, atd. Michael Mann by se v tomto ohledu se svým Alim dal považovat za menšího průkopníka – odvážného auteura, který stvořil značně progresivní dílo. Auteurem ho nazývám především proto, že nejenže se podílel na tvorbě scénáře, ale především do výsledné podoby snímku vtiskl svůj nezaměnitelný styl a člověk hned v prvních minutách pozná, na čí dílo se to dívá.
Ali má daleko do všech těch faktograficky nahuštěných životopisů, ve kterých je považováno za nutné pokrýt co největší plochu z hrdinova života. Mann se místo toho na několik minut zastaví ve vršení informací, aby divákovi nabídl čistě nenarativní exhibici dokreslující atmosféru momentu a vnitřní rozpoložení postavy – prostě dotváří a prohlubuje divákův niterný zážitek. Aliho rozpadající se první manželství je zdůrazněno skrze jednu či dvě scény, aby byl divák v obraze, poté následuje časový skok, divák je vyrozuměn o rozvodu a vyprávění přechází do další roviny. Toto úsporné (ale zároveň efektní a efektivní) dávkování informací paradoxně vede k vrstevnatějšímu pohledu na život slavného boxera – vedle roviny politické (přátelství s Malcolmem X, část v Africe), osobní (milostný život, otázka víry,…) a profesní tu je i ona rovina emotivní, ve které je Mann opravdu velmi pečlivý. V jednu chvíli sledujete pro vyprávění důležitý dialog, který formuje další osudy postavy, abyste se za pár minut mohli kochat narativně vyprázdněným dlouhým záběrem na Aliho projíždějícího metrem noční krajinou – právě v těchto momentech nejvíce vynikne Mannův rukopis – formální preciznost, podmanivá práce kamery, němé prožívání melancholie a výrazná náladotvorná hudební složka.
Někomu zvolený vypravěčský postup u Aliho nemusí být pochuti, avšak proti formální stránce díla nelze mít byť jedinou námitku. Zbožňuji onu pro Manna typickou melancholii nočních scén, kterou kouzlí skrze světelně citlivou optiku digitální kamery – ta se s filmy Collateral, Miami Vice a Veřejní nepřátelé ostatně stala pro něho typickým výrazovým prostředkem. V Collateral a částečně i v Miami Vice se noční město dokonce transformovalo – nadneseně řečeno – v dalšího protagonistu příběhu a už nepředstavuje jen pouhou kulisu. V oněch náladotvorných scénách utváří precizní vizuál spolu s již tradičně zvolenou hudbou vskutku hypnotický zážitek a Mann citlivou prací se světelnými zdroji sklouzává až do čistě lyrické roviny. Práce s širokoúhlým formátem a nízkým ohniskem lehce operativní ruční kamery dává tvůrcům možnost lepit se postavám tzv. až na krk, díky čemuž nepostrádají ani dialogy určitou dynamiku a jsou obdařeny skvostnou kompozicí (což ostatně platí o filmu jako celku).
Samostatnou kapitolu pak představují boxerské zápasy, v nichž se střídají zpomalené záběry s rychlým střihem a na jeden celek či polocelek připadá deset detailů, kdy kamera nervně krouží mezi boxerskými rukavicemi a krví a potem zbrocenými tvářemi. Jakmile se dva v ringu do sebe pustí, nemá divák chvilku na vydechnutí, díky výtečné práci s kamerou a střihem je jakoby v centru dění – jako rozhodčí pobíhající kolem zápasníků dávající si pozor, aby také jednu ránu neschytal. A najednou letmý prostřih na záběr z pohledu bitého. A poté další. Najednou zpomalovačka zdůrazňující sílu a tíhu rány, atd. Jako celek všechny tyto zápasy drží dokonale pohromadě a představují silný divácký zážitek. Vskutku nádhera.
Jako správný životopisný film i Ali představoval pro hlavního představitele nemalou výzvu. Will Smith pro roli slavného boxera přibral snad přes dvacet kilo svaloviny a bývalý floutek Fresh Prince v ringu opravdu budí ohromný respekt. Z fyzického hlediska musela být příprava na takovou roli neskutečně pracná a zaslouží si obdiv. Smith zde exceluje taktéž v rovině charakterního herectví a, i když to je v tomto žánru velké klišé, opravdu podává strhující výkon. Ali je filmem dvou persón – geniálního pokrokového filmaře Michaela Manna a perfektního herce Willa Smithe – a jako takový představuje žánrový vrchol.
Žádné komentáře:
Okomentovat